1439

Ambon



Klíč:
Téma:
Příspěvek:

Editovat příspěvek č. 184

Administrátor --- 22. 6. 2007
Reportáž o sjednocení RPC

Jak asi všichni v církvi vědí, na letošní svátek Nanebevstoupení Páně (17. května) došlo k dlouho očekávanému sjednocení obou částí Ruské pravoslavné církve, která byla devět desetiletí rozdělena na Ruskou pravoslavnou církev Moskevského patriarchátu a Ruskou zahraniční pravoslavnou církev.

Na stránce pravoslavných filmů byla zpřístupněna:

Televizní reportáž o sjednocení obou částí Ruské pravoslavné církve. Rusko se definitivně rozloučilo s tragickou minulostí. Ruská pravoslavná církev Moskevského patriarchátu se sjednotila s Ruskou zahraniční pravoslavnou církví:

Reportáž z chrámu Krista Spasitele, dne 17. května 2007 (6:40 min.) (S českými titulky)

V současnosti chystáme ještě české titulky k delšímu dokumentárnímu filmu o historickém vzniku právě překonaného rozdělení Ruské pravoslavné církve.

----------------------

Titulky k reportáži

V chrámu Krista Spasitele byl dnes podepsán akt o kanonické jednotě mezi Ruskou pravoslavnou církví ve vlasti a v zahraničí.

Svoje podpisy na dokument dali patriarcha moskevský a celé Rusi Alexij II. a nejvyšší představitel Ruské zahraniční církve metropolita Lávr. Obřad proběhl symbolicky na svátek Nanebevstoupení Páně, který dnes pravoslavní slaví.

Po slavnostní události začala prvá společná bohoslužba představitelů obou církví. Proč byla Ruská církev rozdělena a o historické události sjednocení, vypráví korespondent NTV Vladimir Kondratěv.

Místo tradičního náboženství se za Sovětského svazu objevilo nové božstvo, a dlouhá fronta lidí stála před Leninovým mauzoleem.
Vše se však vrací do svých kolejí. Dnes již od samého jitra trpělivě čekal zástup (přesněji řečeno dva: hostů a novinářů) nehledě na mírný déšť, aby se dostal na slavnost církve. Vstup je volný pro všechny. Jenom pro vzácné hosty (jen ze zahraničí přijelo asi 700 lidí) byly vytištěny pozvánky - vstupenky.

Zahraniční církev byla vytvořena jako alternativa mateřské církve, která se dostala pod vládu bolševiků - bezbožníků. Vyvrcholením pronásledování, vedené sovětskou vládou, bylo zboření chrámu Krista Spasitele, který byl ruskou národní svatyní.

Obnovení tohoto chrámu, v němž dnes probíhá sjednocení - to je jasné svědectví ukončení pronásledování církve. A přítomnost prezidenta země, který významně přispěl ke smíření, vyjadřuje definitivní rozchod Ruska se svou tragickou minulostí.

Jako první přichází vladyka Lávr metropolita Východoamerický a Newyorkský, nejvyšší představitel Zahraniční církve, který překonal úporný odpor dřívějšího vedení, které si nepřálo jakékoliv kontakty s Moskevským patriarchátem. Lávra vítají zvonem, který byl zvláště pro něho zhotoven. Patriarchu vítají tradičně pěti zvony.

Duchovenstvo obou církví v plném bílém bohoslužebném odění vchází do oltáře otevřeným královskými vraty pro tuto příležitost otevřenými.
To se obvykle dělá jen na Paschu. Ústupek od pravidel byl učiněn na prosbu zahraničních Rusů, kteří si přáli vidět prvé svaté přijímání obou hierarchů ze společného kalicha.

Po první modlitbě začíná za přítomnosti prezidenta oznámení usnesení obou biskupských synodů potvrdit akt o kanonické jednotě.

Akt o kanonickém společenství. Za prvé: Ruská zahraniční pravoslavná církev existuje jako neodlučitelná a samosprávná část místní Ruské pravoslavné církve. Zahraniční církev si zachová svou nezávislost v administrativních a hospodářských otázkách. Sama si bude ustanovovat kněžstvo, spravovat své farnosti, zachová si práva na majetek. Avšak v duchovních ohledech se podřizuje moskevskému patriarchovi.

Alexej II. a metropolita Lávr vycházejí na ambon a podepisují dlouho očekávaný dokument. "Kristus uprostřed nás." "Jest i bude."

Pod klenbami chrámu zní mnoholetí všem přítomným biskupům a další mnoholetí Bohem chráněnému Rusku.
Patriarcha Alexij II. se obrátil k přítomným se svým arcipastýřským proslovem:
"Radost osvěcuje naše srdce. Stala se historická událost, na kterou se čekalo dlouhé roky."

Metropolita Lávr vyslovil přání, aby bratrské svazky už nikdy více nebyly roztrženy: "V tento sváteční den slyšíme pozdravení od Pána, který vystoupil na nebe, a daroval nám radost jednoty a žehná nám svým pokojem."

Patriarcha poděkoval Vladimiru Putinovi za jeho spolupůsobení při sjednocení církve: "Srdečně vám děkujeme, že jste se zúčastnil této historické události. Máme na paměti vaše setkání v New Yorku s metropolitou Lávrem a členy archijerejského sněmu Zahraniční církve. Spatřili ve vás člověka odevzdaného Rusku a pravoslavného křesťana."

V. Putin: "Pochopili jsme, že rozkvět národa a rozvoj Ruska nejsou možné bez opory, která je v historické a duchovní zkušenosti našeho národa. Dobře si uvědomujeme a oceňujeme sílu působení pastýřského slova,
které sjednocuje ruský národ. A proto obnovení jednoty církve slouží našim společným cílům. Upřímně zdravím vás i nás všechny u příležitosti této skutečně významné a památné události."

Dnes se poprvé za 90 let nespolečenství konala první společná liturgie - hlavní křesťanská bohoslužba. Tíživé dědictví 20. století zůstalo v minulosti a Ruská církev ve vlasti i v zahraničí se stala jednou rodinou.

Kněží v různých zemích i prostí farníci nazývají sjednocení církví největší a epochální událostí nejen pro věřící, ale pro celé Rusko, pro všechny Rusy lhostejno, kde žijí.

N. Michalkov: "Myslím si, že reálně oceníme to, co se stalo, až tehdy, kdy budeme potřebovat tuto jednotu v nějaké (nedej, Bože) těžké chvíli."

Elena Beljaeva: "Je to největší událost, pro nás, kteří žijeme za hranicemi, jsme ruští pravoslavní křesťané, věříme v ruskou kulturu a ruský národ, ruskou víru. A nyní jsme se stali jedním tělem, jelikož jsme byli odloučeni jenom administrativně z politických důvodů. Pro mne je to událost mimořádné důležitosti."

Olga Afanaseva: "Je to veliká politická událost. Ohromná mystická, posvátná událost, protože ruský národ v Rusku žije, a myslím, že po tomto sjednocení nastane i nějaké posílení rozkvětu Ruska."

Sergej Kuznecov: "Deset let jsme k tomu spěli. Ještě před deseti lety nebylo možné představit si takový zázrak. Je to veliký zázrak, který pochopíme a uvědomíme si jej až za mnoho let."





Editovat příspěvek č. 183

Administrátor --- 22. 6. 2007
BPM

Sláva Ježíši Kristu!

V sobotu 30.6. se koná pouť ke sv. Ivanovi do Svatého Jana pod Skalou.
Liturgie začne v 11 hodin.


Pěšky ze Srbska půjde s poutníky o. Patrik Ludvík.
Přijede vlakem v 9:12 (vlak vyjíždí z Prahy hl. n. v 8:26).
Pro ty, kteří tento vlak nestihnou (což je možné i u o. Patrika, bude-li mít vlak z České Třebové zpoždění) je další možnost jet z Prahy z hl. n. v 8:56, příjezd do Srbska v 9:42 - to ovšem přijdete do Sv. Jana těsně před liturgií.
Chtěla bych pěší poutníky požádat, zda by se mohli vzájemně domluvit, kdo vezme procesní kříž a kdo ikonu, aby mohlo procesí proběhnout jak má :-)



Editovat příspěvek č. 182

Administrátor --- 21. 6. 2007
A. Osipov: o svobodě

A. Osipov: O svobodě člověka

Pár vět z Bible:
...i mezi vámi budou lživí učitelé, kteří budou záludně zavádět zhoubné nauky a budou popírat Panovníka, který je vykoupil. Tím na sebe uvedou náhlou zhoubu. A mnozí budou následovat jejich nezřízenost a cesta pravdy bude kvůli nim v opovržení. Ve své hrabivosti budou vám předkládat své výmysly, aby z vás těžili. ... svévolně se ženou za poskvrňujícími vášněmi a pohrdají každou autoritou. Jsou to drzí opovážlivci; nechvějí se před nadpozemskými mocnostmi a rouhají se jim. ... Je jim požitkem vyhledávat i ve dne rozkoš; poskvrnění a hanební oddávají se prostopášnosti, když s vámi hodují. Oči mají plné cizoložství a nepřestávají hřešit, svádějí nepevné duše, srdce mají vycvičené v hrabivosti; jsou to synové prokletí. ... Takoví lidé jsou jako prameny bez vody, mračna hnaná bouří; je pro ně připravena nejčernější tma. Řeční prázdně a nabubřele a svádějí nezřízenými vášněmi ty, kdo se právě vymaňují ze života v klamu. Slibují jim svobodu, ale sami jsou služebníky záhuby. Co se člověka zmocní, tím je zotročen. Jestliže tedy ti, kdo poznáním Pána a Spasitele Ježíše Krista unikli poskvrnám světa, znovu se do nich zapletou a podlehnou jim, budou jejich konce horší než začátky. Bylo by pro ně lépe, kdyby vůbec nebyli poznali cestu spravedlnosti, než aby se po jejím poznání odvrátili od svatého přikázání, které jim bylo svěřeno.
(2. list Petrův; z 2. kap.)

Můžeme být i otrokem svobody, nebo služebníkem Božím. Skutečně je možno stát se otrokem zlých vášní, žádostí. Tím začíná neštěstí člověka. „Co člověk zaseje, to sklidí.“

Chápání svobody se nakonec soustředí na otázku dobra. Vždyť to, co člověk hledá, je dobro, blaho. Ve svobodě je spatřována jedna z prvních nutných věcí k dosažení dobra - blaha. Co je to tedy dobro a blaho? Z pohanského pohledu: chléb a hry. A víme, k čemu to vede. Z křesťanského pohledu: dobrem je to, co člověka připodobňuje k Bohu.

Dobrem jsou Boží přikázání - nikoliv ve smyslu předpisů, ale jakožto vlastnosti zdravého člověka.

S tím koncem konců souhlasí na elementární rovině všichni. Není žádné vlády a žádného státu, kde by nebyla zakázána vražda, krádež, násilí... To se všude zakazuje. Tedy všichni chápou, že toto není dobro.

Omyl však spočívá v tom, že se sice zakazují tyto nejhrubší projevy zla, ale zcela se opomíjí pohled na to, co je v člověku rodí. Proč to člověk dělá? O tom se nepřemýšlí.

Pohleďte na současnou kulturu. Co se tam děje. Vraždy, násilí, nemravnost, hrozné scény. Hvězdy popmusic za sebou táhnou masy lidí. Naplňují největší stadióny svými koncerty. A společnost to hýčká a pěstuje. A co je ještě horší: prohlašuje se to za kulturu, a dokonce se z toho stává jakási duchovnost.

To je ohromující slepota. Svět nechápe, že policejním potíráním zločinnosti se jen zastřihují výhonky, přičemž však společnost hojně zalévá a hnojí kořeny tohoto stromu zla. Jak je možné hnojit a zalévat kořeny a nedívat se na větve stromu?

Podle avvy Dorotheje se považuje: ctižádost, zištnost, rozkošnictví, za modly. Nechápeme, že tyto modly, které jsou pěstovány a kultivovány, nemohou neporodit jakýkoliv zločin.

Pouze dvěma způsoby je možno zvítězit nad zločinem. Buď tím, který nabízí křesťanství (jež lidi obrací k vnitřnímu člověku a vede je ke správnému životu, k cestě Kristově). A nebo je tu druhá cesta: krajní disciplina, totalitní režim, aby se nikdo neodvážil spáchat zločin; tím se dosáhne kolosální discipliny - za cenu naprostého otroctví. To je cesta Antikrista.

Současná „křesťanská“ civilizace na Západě i na Východě s ohromující smířlivostí hlásá a pěstuje svobodu tělesnou, svobodu žádostivosti; a při tom takřka dokonale ignoruje svobodu lidské duše. Veškerá pozornost je nyní obrácena na tělo. Otevřeně vyhlásila svobodu vášní, s rozhodností zavrhuje ideu křesťanské lásky. Tato civilizace stále očividněji vede své národy do kolapsu, do smrti.

Pramenem všech současných krizí (včetně ekologické) je absolutizovaná vnější svoboda, ze které se zcela vytratil pojem hříchu. Tady se rodí svévole a ty nejnelítostnější vztahy ke všemu: k jinému člověku, k dalším národům, k okolnímu prostředí, k přírodě. Je odmítnutím přirozeného zákona a mravních principů. V konečném důsledku je to svoboda typu „vše je dovoleno“. A taková svoboda dovede lidi k absolutnímu otroctví.

Mimochodem: tuto svobodu jsou lidi schopni prodat za trochu komfortu. Jeden současný spisovatel praví: Všude po světě umírá svoboda; politická, ekonomická i osobní. Žít bez svobody je lehčí. Stále více lidí je ochotno vzdát se své svobody výměnou za pohodlný a klidný život. Když není svoboda, není třeba dělat žádná rozhodnutí. Lidé mají menší odpovědnost.

A skutečně. Mnoho lidí hledá toho, kdo by za ně přijal odpovědnost a činil za ně rozhodnutí. Stačí pohlédnout na sekty - na čem jsou založeny? Přesně na tomto: vůdce sekty za lidi rozhoduje.

Tento odklon od svobody je zcela zákonitý. Lidské vášně, když získají svobodu, plně zotročují člověka. Vášnivý člověk je zotročen. A kdo je to ten zotročený?: rozkošník (tj. závislý na rozkoších), egoistický člověk. A ten, kdo touží po rozkoších, velice snadno prodá i svoje prvorozenství za čočkovou polévku. Vidíme to všude.

Sv. Jan Teolog (apoštol) prorokuje toto všeobecné dobrovolné otroctví: „A pokloní se mu všichni, kteří žijí na zemi a jejichž jména nejsou zapsána v knize života.“

Známý rusky myslitel Ivan Oksakov, když hodnotil vývoj Evropy, psal ve své době prorocky: „Vývoj, který odmítá Boha a Krista, se na konec stane úpadkem. Taková civilizace skončí zdivočením, svoboda bude završena despotismem a otroctvím. Svlékne-li ze sebe člověk Boží obraz, nevyhnutelně se sebe svlékne o obraz člověka (a již k tomu dochází) a stane se zvířetem.“ Současnost potvrzuje pravdivost jeho slov.

Co říci, pokud se už svoboda vztahuje i na satanismus?, na satanismus, který otevřeně prohlašuje, že principem jeho víry je konání zla. A přesto je povoleným náboženstvím. Došli jsme až k šílenství.
Pochopme, že vnější svoboda nemůže být hodnotou jen pro sebe samu. Není cílem. Z pohledu pravoslavného člověka je jen jednou z možných (ale nikoliv nutných) podmínek k dosažení hlavního cíle křesťanského života: duchovní svobody. A tyto vnější svobody musejí být vždy omezené, aby mohly být skutečně užitečné. Konec konců dobře víme, že tyto vnější svobody nikdy a nikde nejsou neohraničené.

Princip, který panuje v současném světě: „svoboda pro svobodu“ (čili převaha svobody nad všemi ostatními hodnotami lidské osobnosti a především převaha nad láskou) je svého druhu drogou, která hubí stále větší množství lidí.

„Svoboda jen pro svobodu“ je narkotikum. Bez duchovně-mravního kriteria není žádná reálná možnost správně řešit otázku vnější svobody. Tj. jaká má být a do jaké míry je přijímat. Tímto křesťanským kriteriem je: primát lásky, obětavé lásky, převažující nad všemi ostatními hodnotami lidského života.

Proto pouze v lásce je možná optimální realizace všech těch práv, která jsou nutná pro lidskou společnost.

Berďájev se naprosto mýlil, když vyhlásil primát svobody nad životem, nad existencí. Hovoří se tu o hlavní náboženské pravdě: „Já jsem jsoucí,“ pravil Bůh. Prohlášení prvotnosti svobody v této sféře není nic jiného, než primátem svobody nad nejvyšší vlastností Toho, kdo je Jsoucí. Nad láskou.

V tom je největší a osudný omyl Berďájeva
Právě proto se Berďájev stal pro západního člověka představitelem pravoslaví, ideologem, géniem. Západního člověka zaujala právě svoboda. Západ naprosto nechápe právě ty pravoslavné principy, o nichž byla řeč výše. Proti současné veliké propagandě západních idejí je potřeba postavit velikou ideu lásky, která je nade vším. Pouze v lásce je skutečná svoboda. Bez lásky není svoboda.
Poznámky z přednášky prof. A. Osipova
(z pravoslavného vysílání Rozhlasu Radoněž)


P.S.
Z podobných důvodů, jako byl Západem oblíben myslitel Berďájev, stal se zde dnes oblíbeným Alexandr Meň (v jehož filosofii svoboda hraje klíčovou roli), který pro Západ stal „symbolem pravoslaví“... (A ze stejných důvodů má na Západě takový úspěch buddhismus, který hovoří o svobodě, ale odmítá pojem hříchu, zvěstuje radost a zavrhuje pokání.)



Editovat příspěvek č. 181

Administrátor --- 19. 6. 2007
Z tisku

Dva gruzínští pravoslavní duchovní byli surově zbiti v Turecku
Kněží přijeli do Turecka jako součást skupiny turistů. Jejich vztah k církvi prozrazovaly náprsní kříže, které měli zavěšeny na krku. Oba muži byli zrovna nakupovat, když k nim přistoupili tři muži a zbili je. Jejich surovostem učinil přítrž až příjezd policie. Zraněné muže dopravili do nemocnice, odkud byli dopraveni do vlasti. Útočníci, kteří zůstali na svobodě, vypověděli, že se rozhodli zaútočit, protože se domnívali, že křesťané přijeli do Turecka za účelem proselitismu.
(Blahovest Info, Millinet)

Ekumenický patriarcha žádá uznání občanských práv křesťanů v Turecku
Patriarcha Bartolomeos I. požaduje, aby křesťané měli stejná práva jako muslimové.
Koncem minulého týdne vyzval patriarcha tureckou vládu, aby uznala náboženské menšiny. „Žádáme nejen svobodu, abychom mohli oslavovat naši víru v našich chrámech, ale přiznání všech občanských práv - stejných jakých požívají naši muslimští spoluobčané v Turecku.“
Turecko zase požaduje, aby konstantinopolský patriarcha byl tureckého původu.
(Agnus, AsiaNews)

V Indii byly uvězněny čtyři tisíce účastníků pokojné demonstrace za ochranu křesťanů
Více než 4000 demonstrantů bylo uvězněno, když konali pochod ulicemi hlavního města Indie a žádali vládu, aby přerušila mlčení o násilnostech proti křesťanům. Na demonstraci před parlament přišlo asi 5000 lidí. Řečníci žádali ochranu lidské důstojnosti a ústavních práv křesťanů.
Policie potvrdila uvěznění 4000 lidí. Brzy poté však byli propuštěni.
Generální tajemník Celoindické křesťanské rady prohlásil: „Poprvé od r. 1997 bylo uvězněno takové množství lidí. Bylo neuvěřitelné vidět katolické jeptišky, protestantské pastory, občanské představitele a další osoby, jak v policejních celách zpívají křesťanské písně.“
(Agnus, AsiaNews)





Administrátorem Ambonu je Jan Baudiš,
pravoslavný kněz


Celkem v je v Ambonu již 1439 příspěvků (zde zobrazeno 3 příspěvků, od č. 181 do č. 184)
Několik rad pro badatele v archivu Ambonu. Pro zobrazení starších příspěvků (a pro pohyb v jejich frontě) je určeno speciální okno, které je dostupné pod názvem "Archiv Ambonu" (příspěvky se v něm zobrazují tak, že starší jsou nahoře a novější dole, což je pro čtení archivu nejpříjemnější). Ve frontě příspěvků je možnost se pohybovat příslušnými povely (pro začátek kliknětě na "nejstarší", aby se Vám ukázaly první příspěvky, jimiž Ambon v roce 2006 začínal, a pak klikejte na "novější", čímž se Vám vždy zobrazí várka novějších 3 příspěvků; jednotlivé příspěvky lze na tomto archivním zobrazení číst od horního konce webu (kde jsou starší) a postupovat směrem dolu (kde jsou novější).


Pohyb ve frontě příspěvků:
Skok na nejnovější - Várka novějších - Dávka starších - Skok na nejstarší







Tematický přehled příspěvků Ambonu

Audionahrávky promluv z pravoslavného chrámu v Jihlavě.

Klikněte sem pro nápovědu a pravidla Ambonu

Český pravoslavný web www.orthodoxia.cz